Lidové kroje

Lidový kroj je historickým oděvem venkovanů. Vyvinul se z prosté podoby sloužící především jako ochrana před povětrnostními vlivy, vyrobené většinou z textilu vlastní, domácí výroby (len, konopí, vlna). Postupně se proměňoval a diferencoval na oblečení pracovní, sváteční (kostelní - nedělní), obřadní ( rituální - svatby), dále dle společenského statusu na oděvy svobodných, vdaných (ženatých), vdov a starých lidí (tetkovských, stařečkovských) apod.

Na území České republiky se venkovské oděvy, kterým jsme si zvykli říkat lidové kroje, vyvíjely v jednotlivých regionech odlišně. Hranice velkých panství, místní tradice, různorodost  vlivů z okolí, zvyšující se bohatství materiálů a samozřejmě také individuální invence místních „designérů“, vedly  postupně k diferenciaci a ke vzniku regionálního „svérázu“ oděvů.

Kroje chápeme spolu s architekturou, hudbou, písněmi, slovesným uměním, místními zvyky a oslavami svátků, projevy lidových řemesel, místní kuchyní, místními dialekty, pořekadly a příslovími, pranostikami atd., jako součást historie života venkovanů Českých zemí, která vytváří regionální pestrost řemeslných a uměleckých projevů našich předků.

Denní užívání lidových krojů zanikalo postupně během druhé poloviny devatenáctého století (zejména po zrušení poddanství v roce 1848) a v první polovině století dvacátého. Tento proces probíhal v jednotlivých regionech různým tempem, nejdéle se kroj udržel v západních Čechách, v některých částech území osídlených Němci a na jihovýchodní Moravě. Lidový kroj je neoddělitelnou a významnou součástí historie hmotné i nehmotné kultury venkova nejen Českých zemí, ale i širšího evropského kontextu.